To je ta hranice

Greenhorns

C#Někdy si namlouvám,Fmže vůbec nestárnu,
když ze zad Bm dolů dám svou vetchou D#musárnu
pak přijde C#po špičkách ta chvíle Fm bytelná
u nohou Bmzabublá mi říčka D#mKřemelná
a zas mám F#jehličí v podrážkách G#pohorků
nad sebou F#kočičí mám hřbety G#pahorků.
R:To je ta F#hranice,co vedla C#Šumavou,
Staňkovským D#mrybníkem i řekou BmMoravou.
Toje ta F#hranice,neklidných C#večerů
s padáčkydmi D#msvětlic a smrtících Bmvýstřelů,
kde šance C#na úspěch nestála za G#grešli,
kde chybí F#pomníčky těm,kteří G#neprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: